Vyčlenění paměti pro proměnné v bloku asmNe vždy je vhodné používat pro naše proměnné paměť hlavního programu. Možnost vyčlenit si několik slabik dává i vložený assembler. Ve skutečnosti se jedná o část paměti určenou pro strojový kód. My si ale do ní umístíme hodnoty, na které většinou nezbylo místo v registrech. Protože je tento blok v segmentu programu, musíme tento blok proměnných programově obejít. Mikroprocesor by totiž tyto hodnoty v paměti považoval za instrukce. Vyčlenit místo si můžeme pomocí direktiv:
Za direktivu považujeme příkaz pro překladač, není to tedy instrukce. S pomocí těchto direktiv říkáme překladači, aby v kódu programu rezervoval určitý počet slabik pro naše účely. Za tyto direktivy rovnou píšeme počáteční hodnoty slabik, slov a dvojslov oddělené čárkou. Pokud napíšeme jméno proměnné deklarované pomocí var nebo jméno procedury, jedná se o jejich adresy (za direktivou DW offsetová část adresy, za direktivou DD celá adresa, tedy ukazatel). Pro názornost si rovnou uvedeme program s těmito direktivami. Příklad:
Na takto vytvořená místa můžeme samozřejmě i zapisovat. Pokud nechceme používat návěští pro každou část, stačí si jen pamatovat, kolik místa zabere slabika, slovo, nebo dvojslovo. Potom se na hledanou část dostaneme přičítáním, nebo odčítáním určitých hodnot k offsetu návěští. Zajímavé je i využití adres proměnných. Protože proměnná za direktivou DD je celá adresa, můžeme naplnit instrukcí LES (LDS) oba registry, tedy segment i offset. Pokud zapíšeme DB 4, 'Ahoj', jedná se o klasický pascalovský řetězec z délkou na začátku. |
|